eshop mysasy facebook twitter twitter

Trénujte živou bytost, ne teoretický model. Aneb tréninkové možnosti 21. století.

  11. 04. 2019

Jaký je přínos systému ukazujícího reálnou odezvu organismu na tréninkovou zátěž pro sportovní trénink? Proč již nestačí „jet“ podle standardních tréninkových deníku či, v dobré víře, že využíváme nejnovějších technologických vymožeností, spoléhat POUZE na tréninkové nástroje dostupné v populárních a sofistikovaně vypadajících aplikacích? V tomto blogu se pokusíme zorientovat v odpovědích na výše položené otázky.

 

Pokrok nezastavíme a bylo by Foto Tour de France 1975naopak velkou chybou nevyužívat ho ve všech lidských činnostech, trénink nevyjímaje. Jak se pokrok dnes projevuje do plánování a řízení tréninku na výkonnostní a rekreační úrovni? Papírové deníky a plány, nahrazují elektronické nástroje a aplikace. Komplikované odečítání absolvované vzdálenosti nahradily GPS snímače, informaci o intenzitě zatížení vyjádřenou pomocí tepové frekvence (sporttesterem je možné ji měřit již cca 50 let) dokážeme snímat ze zápěstí, výkon ve wattech měříme moderními technologiemi na kole i při běhu. Vše je možné ihned posílat, hodnotit a především sdílet v mnoha aplikacích a na sociálních sítích. To je jistě pokrok. Není to ale málo? Jak se s dostupnými technologiemi změnila základní filozofie řízení tréninku?

 

Minimálně dvě, dnes asi nejrozšířenější aplikace (nebudu jmenovat), umožňují dokonce velmi populární, „automatické hodnocení a řízení sportovního tréninku“. Všichni zasvěcení se ihned zorientují, když řeknu, že klíčem je především sledování a hodnocení vztahu křivek dvou (dobře marketingově označených) hodnot - Fitness a Fatigue. To je dnes klíč. Když dokážu trénovat tak, aby KŘIVKA FITNESS rostla a KŘIVKA FATIGUE v určitý okamžik vhodně klesala, ukáže mi KŘIVKA FORMA, že mám formu. Nebo bych „měl mít formu“. A tady to začíná malinko skřípat. Proč?

 

Princip, na základě, kterého fungují výše zmíněné projekce pochází z roku 1975 (jedna z aplikací to uvádí přímo na svém webu***). Na tu dobu byl přístup megapokrokový a vyjadřoval stav poznání a technologické možnosti tehdejší doby. Má to však háček (možná dva). Z Banisterem vytvořeného modelu byl vypuštěn jeden „detail“. A to skutečnost, že efektivita modelu byla průběžně zpětnovazebně hodnocena na základě růstu reálné výkonnosti organismu (plaveckého času na 100 m). Právě neexistence jakékoli biologické zpětné vazby lze v současnosti považovat za základní „nedokonalost“ aplikacemi používaného „jednoduchého“ systému. Jak to lze jednoduše dokázat? Pokud zaběhnete/zajedete dvakrát stejný trénink, přírůstek fitness se ukáže vždy stejně velký. To zcela bez ohledu na stav, v jakém jste se v průběhu tréninku nacházeli. Běželi jste jednou například těsně před propuknutím nemoci a podruhé ve skvělé formě - KŘIVKA FITNESS jde nahoru vždy stejně. Asi je zde již jasné jakou „revoluci“ by po 44 letech mohlo přinést doplnění hodnocení efektu tréninku na základě absolvované zátěže o informaci o aktuálním stavu organismu před tréninkem. Je zřejmé, že efekt tréninku v situaci výborné aktuální kompenzace je zcela jiný než trénink realizovaný ve stavu jejího výrazného snížení. Samozřejmě ideální by bylo na základě této informace automaticky aktuálně „upravovat“ zmiňované křivky Fitness a Fatigue. Tuto vizi máme stále před sebou a hledáme cesty, jak se ji přiblížit.

 

Aktuálně však nemůžete zavírat oči před důležitým rozhodnutím. Buď informace o stavu organismu při plánování tréninku vzít v úvahu individuálně a trénink na základě toho přizpůsobit, i když to zatím nejde „automaticky“. Nebo si tím „nekomplikovat život“. Dělat vše hlavně jednoduše, ale při vědomí, že nevyužíváte potenciál, který dnešní doba a technologie poskytují.

 

Jednoduchost je evidentní příčinou „popularity“ hora uvedeného přístupu. Když pravidelně podle „návodu“ trénuji, krásně sleduji, jak KŘIVKA FITNESS roste. Když podle „návodu“ dávám pauzy KŘIVKA FATIGUE ve správný okamžik klesá a FORMA vrcholí. Všechno do sebe pěkně zapadá. Ale pouze pokud mi nevadí, že TRÉNUJI PŘEDEVŠÍM GRAFY A NE SVŮJ ORGANISMUS. Fungovalo by to skvěle u „robota“. Bohužel ale ne u živého jedince se všemi působícími vlivy vnějšího okolí.  

 

A co tím chtěl autor říci?

 

Především to, že doba se posunula. Pokud už nevoláme z telefonní budky, nemusíme také požívat pouze tréninkové nástroje, které době telefonních budek odpovídají. Pokud jsou k dispozici nástroje odpovídající 21. století, které dokáží popsat reálnou reakci organismu na zatížení, nebylo by špatné zamyslet se nad jejich využitelnosti.

 

Jako každý nový přístup i zohledňování odpovědi organismus na zatížení při hodnocení REÁLNÉHO RŮSTU KONDICE zpočátku situaci zdánlivě komplikuje. V dnešní době je to ale jediný správný přístup … 

Nyní asi již tušíte, proč obrázek ukazuje Tour de France z roku 1975.

 

 

*** Our method for calculating Fitness, Fatigue, and Form is based off an impulse-response model first developed by Dr. Eric W. Banister in 1975.

While fitness is a complicated concept, it can be simplified to just an accumulation of training. 

 

Pořiďte si novou verzi tréninkového profilu za zaváděcí cenu a trénujte chytře.